close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Únor 2013

Vrahovy iluze - 2 část

16. února 2013 v 10:50 | Anne-thai |  Vrahovy iluze
Ráno jsem vstala poněkud ospale. Ale nesmím se čemu divit. To včerejší tzv. vyšetřování se trošičku protáhlo, ale můžu říct stálo to za to! Dneska jsem mám v plánu samozřejmě pokračovat v pátrání a zjistit proč si detektiv poznatky v případu nepsal do spisu ale do papíru svého. Do papíru, který ještě ke všemu uschoval. Bál se snad? A kdyby se doopravdy bál tak čeho? Můžeme je spekulovat. Ostatně byl detektiv v nějakém nebezpečí? To se pokusím zjistit..
____________________________________________________________________________________________________
,,Ahoj Bello, hele ten zájezd do Španělska budeme muset odložit. Teda alespoň já. Omlouvám se, ale musím ještě něco vyřešit. Mám takový dojem že to bude na dlouho..tak se na mě nezlob. Jen co tady vše zařídím, ti slibuju, že hned přijedu za tebou..ano?,,
,,No a-ale přece jsme si to slíbili né?..ehm..j-já sem se tak těšila..,, odpověděla mi překvapená Bella
,,Já vím, ale opravdu, zájezd teď musí počkat. Klidně jeď sama a já za tebou přidedu.,,
,,Dobrá, dobrá..ale věřím ti!,, Bella zvýšila hlas
,,Ano slibuji! Bello, už budu muset jít..takže jsme domluvené..měj se hezky,, řekla jsem a zavěsila telefon
Pro vysvětlení Bella je moje kamarádka a já jsem chtěla už z tohohle prostředí vypadnout. Jenže případ detektiva mě velice zaujal. Slíbili jsme si s Bellou, že pojedeme do Španělska na dva týdny prázdnin. No prázdnin. Ale řeknu to tak...prázdnin. No nic..musím se vydat o pár kroků dál. Vezmu na sebe kabát a jdu. Ještě na klíče jsem zapomněla a ttak se ještě jednou vrátím do pokoje, porozhlídnu se jestli ještě něco náhodou neleží někde místo mé kapsy a doopravdy už jdu. Výtah na, který vždy čekám asi deset minut né-li více, mi přijel jako na zavolanou. Sjela jsem solů do recepce hotelu. Chtěla jsem se stavit ještě za ředitelem Schlossnerrem, ale jak tak koukám dveře od jeho pracovny nejsou pootevřené jak bývá zvykem když se v ní nachází.
,,Jéé Andreasi jsem tak ráda, že máš už směnu.,, zavolala jsem na chlapce snad přes celý vestibul
,,Tak to jste asi jediná madam..já, že bych skákal radostí to se říct nedá..,,
,,Počkej Andreasi, včera jsem zapomněla zavolat do té prádelny..zařídíš to? Poměrně spechám a chci abych to stihla,, odpověděla jsem udychaná
,,A-ano zařídím,, odpověděl Andreas
,,Tak se měééj,, křikla jsem ještě na chlapce a vyběhla jsem na ulici. Na proti stál taxi a vlastně ani nevím proč, ale zavolala jsem si ho. Cestou k němu jsem si ještě pročítala ty papíry ze spisu a hledala jsem adresu, na jakou bych měla směřovat můj krok.
,,ÁÁÁ! tady to je! Fabrika u sv. Jiří na Alexander platz!,,
,,Kam to bude slečno?,, řekl nacvičeně taxikář
Dobrý den, bude to k Fabrice sv. Jiří. Směr Alexander platz.,, ....Normálně je zvykem, žeřidič řekne: ,,Aano, tak se připoutejte a jede se!,, nebo něco na ten způsob, ale tenhle se jen pomalu otočil a začal na mě zírat jako kdybych právě spadla z višně.
,,Ehm...a-ano.., ale slečno, ta fabrika je už dávno opuštěná!,,
,,Aha.., ale stejně vás prosím, zavezte mě tam ano?,, odpověděla jsem. Celou cestu jsem si ještě jednou pročítala spis a všechny ty papíry, takže jsem neviděla místo na které jsme dojeli. Až pak jsem to spatřila. Za dob kdy tahhle fabryika měla ještě své výkony vypadala jako obří drak, který ze své pece na cihly vypouští moc a moc ohně.., ale to už je setsakramensky dávno jak jsem se právě dozvěděla od taxikáře. Popošla jsem dál, ale takové zlato jaké to dříve bývalo už není. Teď je pohled na ní o mnohem kratší, ale za to mnohem zajímavější. Co se zde mohlo asi odehrát? Ví bůh....,ale já to z něj dostanu...
TO BE CONTINUED

Vrahovy iluze - 1.část

15. února 2013 v 19:58 | Anne-thai |  Vrahovy iluze
,,Ach..konečně si užiju alespoň trošku klidu..už aby to bylo!,, oddychla jsem si a vystoupala jsem po vysokém dřevěném stoupání...
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jsem Hanna Klein. Pocházím z velmi malého městečka na severu Německa. Bydlím zde na hotelu. Moje nejoblíbenější hobby je čtení trillerů, ale také i detektivek z historie. Zrovna nedávno jsem četla případ jednoho rakouského detektiva, který dostal případ velmi brutálního kalibru. Ve spise bylo psáno:
,,Dne 9.1.1922 jsem převzal tento případ! Podepsán: Peter Bauer,,. myslela jsem si, že obvykle se pod převzetím případu píšou poznatky a různé postupy ohledně podezřelých.
,,Ale moment..vždyť tady se nic nepíše!,, tak jsem otočila stránku, o které jsem si myslela, že tam snad něco naleznu.
,,Nic?! Tak to jsem ještě nezažila. Vždyť v každém spisu se to píše!,, toto jsem si nemohla vysvětlit..nemohla jsem přijít na to proč. Nejvíc z toho mě děsilo, že na deskách bylo tučným písmem napsáno: BRUTÁLNÍ...Brutální..brutální..pořád mi ten nápis běhal hlavou..celé hodiny mi běhalo hlavou proč na řádcích kde toho má být napsáno mnoho o různých poznatcích a námětech, motivů, jak by se to asi dalo udělat, ale NIC! Už jsem to vzdávala a ztrácela jsem jakékoliv naděje na zjištení téhle zapeklitosti a tak jsem zavřela spis..jenže nešel zavřít!
,,Ách..zavři sé..tak děléj,, nešlo to..tak jsem se podívala co by zavření desek asi mohlo vadit. Rychle jsem projížděla stránky spisu až do mezery, kde jsem se zastavila.
,,Tady to má být!,, sama sobě jsem se divila proč se na ten list musím koukat tak dlouho. Zkusila jsem zaostřit a viděla jsem, že stránka je snad o odstín tmavší než ostatní. Radši jsem se o tom přesvědčila. Předala jsem si spis do levé ruky a dala blíž lampičce.
,,Ano, opravdu je tmavší než jiné stránky..no nic..jdu spát..,, ,,Jejda..to už je hodin..,, zívla jsem a jak jsem tak zavírala spis mihlo se mi tam něco!
,,Moment!,, znovu jsem otevřela desky..už asi po páté..různě jsem prošahávala a promačkávala stránku odlišnější. V tom momentě jsem na to kápla! Prst mi projel po hrbolku, který se klenul na stránce. Už, už jsem chtěla list roztrhnout a prohlédnout co se skrývá uvnitř, náhle se ozvalo:
,,ŤUK, ŤUK, ŤUK,,
,,Kdo je?,, otázala jsem se poněkud bázlivě..
,,Kdo by to mohl v tuhle hodinu být?,,
,,Kdo je?,, zeptala jsem se ještě jednou a konečně z té osoby za dveřmi vypadla odpověď
,,Ehm..a-ano promiňte mi to..,,
,,Tak řeknete mi konečně kdo jste?!,, řekla jsem s důrazným hlasem
,,Jóóó..no já jsem Lindemann..Andreas Lindemann..jsem ten poslíček, kterého za vámi poslal ředitel hotelu..,, měla jsem takový dojem, že jsem poslíčka spíše vystrašila, než že by měl ten dojem, být tady srdečně vítán..jak mu o mě určitě napovídal pan vedoucí.
,,To si teda Mr. Schlossnerr vzpoměl brzy!..No jen pojď dál Andreasi..můžeme si snad tykat né? Nebude ti to nějak vadit?,,
,,Né v žádném případě mi to nebude vadit madam!,, odpověděl poměrně radostně Andreas
,,Dobře, hele vzkaž dole pradlenkám, že já si nechám vyprat až zítra jo? A nebo né..řekni to takhle..řekni, že já se s nimi ještě dnes domluvím..je to všechno? Nebo se mě chceš ještě na něco zeptat?,,
,,Nene to je všechno..,,
,,Tak už můžeš jít!..a dobře se vyspi..ahoj!,,
,,BUCH,, slyšela jsem ještě za sebou zaklapnutí dveří..konečně! konečně mám klid a můžu dodělat to co jsem začala! Přesunula jsem se tedy do pokoje. Přiběhla ke stolu a usadila jsem se pohodlně na křesle. Utrhla jsem poměrně velký kus stránky, aby jsem věc, která se nacházela vevnitř, mohla vyjmout ven.
,,Tak a je to!,, ,,Papír?! Z druhé strany je na něm napsáno!,, pár chvilek jsem se bála, ale pak mi k tomu pomohla odvaha a rozbalila jsem papír. Jen co jsem to udělala z prvního papíru se vysunul další! A tak jsem rozbalila i ten další a z něho se vysunul další a z dalšího další a takhle to pokračovalo až někdy do třicátého A4 papíru. Byla jsem zcela překvapená a tak jsem se snažila z té hromady papíru seskládat alespoň pořadí. Najednou se mi v hlavě mžikly otázky:
,,Tady je to co hledám? Ty výpisky?,, podívala jsem se tedy na první papír. Na začátku bylo napsáno jen datum: 12.1.1922 a tak jsem pokračovala ve čtení..,,Ve vyšetřování jsme s týmem moc daleko nepokročili, ale už víme jak se dostat na stopu. Víme, co se v den činu stalo, ale také víme, že místo kde se mrtvola našla, není místem činu! Dnes mi volala nějaká paní, že možná ví odkud oběť pochází.,, Jak jsem byla do čtení tak zabraná ani jsem si neuvědomila, že kontakt na ženu co volala detektivovy, je zakryt kaňkou od pera. ,,Už si půjdu lehnout ať jsem na ráno vyspalá..,, položila jsem hlavu na čerstvě nadýchaný polštář a usnula jsem..
TO BE CONTINUED

Učitel, co asi nemá rozum

10. února 2013 v 8:41 | Anne-thai |  Školní patálie
Naše třída je jako samozřejmě nejzlobivější na škole. A proto máme hodně velkou konkurenci! Smějící se Jenže všechno se vždycky nevyplácí. V pondělí se naše třída tak zase jako rozdováděla, ale ten vliv to na ní mělo i o hodině. Abych to popsala přesněji. Pár jedinců (převážně klucíí) začali kecat. Všichni si asi říkáte, že to je úplně normální a, že kecat se musí, alespoň jedenkrát za život. Nó jenže, u naší třídy si sice učitelé zvykli (aspoň to tak vypadá), ale zase na druhou stranu s námi konverzují každé malé špytnutí. Jak už sem v článku zmínila, kluci začali kecat. Hodina Matematiky nebyla příliš vhodná na kecání, ale my holky jejich mozky nepochopíme. Učitel se naštval a řekl, že zavede přísný režim! Třída se tak jako začala ušklebovat, stylem: ,,Ále, von nám jí nedá,, on to samozřemě zpozoroval a řekl následující: Takže ode dneška CELÁ TŘÍDA píše desetiminutovku KAŽDEJ DEN! Naše reakce zněla: Cóóžéé?..a on: Nekecat, jdeme psát! (SAMOZŘEJMĚ TU DESETIMINUTOVKU! GRR!) Nestíhám se takhle rychle učit, takže ze všech posledních písemek mam kouli jako višitou! Uvidíme, jak to bude pokračovat...Nerozhodný

Jedna z mých oblíbených..:**

9. února 2013 v 22:45 | Anne-thai |  Zpívání - moje neoblíbenější hobby <33
Skladbu od známe zpěvačky Adele - Rolling in the deep snad všichni dobře známe. Jednoho dne sem se do ní pustila a teď leží ve skříňce písniček připravených na trénink. Pro připomenutí je tu i na poslech :

Jedno z mnoha líčení..:)) - Starý dům

9. února 2013 v 22:35 | Anne-thai |  Psaní
Starý dům - Tvá dvířka vypadající velmi staře, jsou oprýskaná…snad časem pomyslím si...V minulosti mnohokrát omýtkami hýčkaná a uměleckými nástroji lemovaná, byla tvá vstupní chlouba. Okénka umazaná z venkovního ruchu máš…těch slov, co o tobě kolemjdoucích namluvilo… každým dnem kolem tebe projde pár desítek bledých, ale i trošku sluncem ovlivněných tváří. Skupinka těch, co si myslí, že by bylo nejlepší na tebe poslat kouli a zbourat tě, ti jiní si zas v duchu říkají: ,,něco na něm přece jen bude..,, a také- ,,něco v něm mě natolik přitahuje,, Že když mi tatínek vyjímečně dá pár haléřů na něco dobrého, nepůjdu zkratkou, kterou by to bylo mnohokrát rychlejší, ale jdu kolem tebe. Pár minut tě musím pozorovat, pár minut o tobě přemýšlet. Ale můžu ti říct můj milý stařečku, vždy když potřebuji, naplňuješ mě jistotou a odvahou, které je někdy zapotřebí. Strop tvůj je už skoro napůl zbořený, ale tvá konstrukce, tvá opora pořád drží pohromadě. Skrýváš v sobě mnoha událostí, mnoha jmen…jmen významných, uměleckých, událostí radostných, ale i pochmurných…Však ti co na tebe vzpomínají dodnes se mnou zdílí tu radostnou chvíli na minutku se zastavit a popřemýšlet nad těmi krásnými dny co v tobě prožili. Dnes už tě nikdo neobývá. Jenže ty si asi neuvědomuješ, že vstoupit do tebe je velká pocta a výsada. Ten zážitek který každý malý človíček pocítí tak, že na to nezapomene..pořád se mu to bude pohybovat v hlavičce. Tvé zdi, na kterých je ještě v tuto chvíli poznat, na jakém místě visel obraz, na jakém památný kobereček...nacházíš se v zemi české, v zemi, kterou cizinci nazývají jako líbeznou..ty jsi její část..my všichni jsme její část..A když jsme součástí tohoto pokladu, měli by jsme si toho vážit. Vážit jako vlastní zroditelky..A tak od tebe odcházím s pocitem, že jsem zase tě navštívila a, že mám zase po nocích přemýšlet o věcech které si prožil a které snad ještě prožiješ.

Non-chachi má sraz s Karlem

9. února 2013 v 22:25 | Anne-thai |  Tajemné srdce
,,ÚÚÚFF...to zdejší učení je poněkud těžší než na který jsem byla zvyklá..,, povzdychne si unaveně Non-chachi ,,No, ale co se dá dělat..steně si po pár dnech zvyknu...,, ,,Mami? jsi doma?,, ,,No jistě miláčku, už dávno,, ,,To ty už jsi si poněkud zapomněla hlídat hodinky!,, odpoví rázně maminka ,,Vždyť je za 5 minut čtyři...NO JO! VŽDYŤ VE ČTYŘI MÁM BEJT V CUKRÁRNĚ NA NÁMĚSTÍ! ALE JAK JÁ SE TAM DOSTANU?! vykřikne rozhozená dívenka ,,Zlatíčko, nejanči! Já tě tam dovezu autem..cukrárna na náměstí je na druhém konci města!,, ,,Děkuju ti maminečko z celého srdce!,, ,,No, počkat počkat..zas takhle jednoduše si ten pozdní příchod nevžehlíš..mám jednu otázku..S KÝM JDEŠ NA TU SCHŮZKU?!,, ,,Máámíí, je to jenom kamarád, neboj se já ho znám,, ,,Jak si mohla zdejší obyvatelstvo, převážně klučičího pohlaví znát za jeden den?,, odpoví překvapěně maminka ,,No jó..mám ho trošku víc ráda..ALE DĚLEJ MUSÍME UŽ!,, ,,Dobřé, dobřé vyřážíme!,, CUKRÁRNA: ,,Jejda, promiň, že jsem se opozdila,, ,,Nevadí,, odpoví Karl ,,A proč vlastně? Asi půl hodinky sem tady strávil s paní támhle..je trošku větších rozměrů, ale docela příjemná žena to je..,, oba dva se začnou smát na celé kolo ,,Jéé s tebou je mi dobře,, špytne na Karla ,,Mě je s tebou nádherně Non-chachi!,, Non-chachi se začne moc moc červenat ,,To měla být lichotka?,, ,,No jasněé, že jo! Myslíš si, že bych takové krásné dámě něco vytýkal?,, ,,No to právě nevím..,, odpověděla Non-chachi ,,Mám nápad!,, ,,Jaký zase?,, ,,S prázdným žaludkem se špatně povídá! Takže tě zvu na jahodový dortík! ,, ,,Hele, ale jenom sem se chtěla zeptat NENÍ V TOM KARMÍN?,, ,,KA-KA KARMÍN? N-né v žádném případě!,, ,,Dobrá tedy...jako neber si to osobně, ale já sem na něj alergická,, ,,No tak to asi každý,, ,,JÉÉ, MÁMA..už budu muset jít tak se měj a když tak zítra u vchodu jo?,, Dobře Non-chachi ahoj!,,


Pondělek :P

9. února 2013 v 21:41 | Anne-thai |  Školní patálie
Strašně se těším do školičky mojí milovaný!* Erbanko? :DDD

Pokračování: Non-chachin den ve škole

9. února 2013 v 10:00 | Anne-thai
,,CRRR,, ,,CRRR,, uslyší Non-chachi své první zvonění..už je skoro ve třídě.., ale najednou se jí v hlavě promítnou otázky typu: Příjmou mě? Vezmou mě mezi sebe? Budu tady šťastná? povzdychne si ,,No, ale budu muset ten krok udělat..,, váhá, ale nakonec jí odvaha pomůže ,,Ťuk, Ťuk,, chvíle napětí ,,Vztupte!,, ozve se ,,Ehm..dobrý den přeji,, ,,Já jsem tady..,, ,,My víme!,, skočí jí do řeči učitelka ,,Ty jsi ta nová, že? ,,A-ano jsem,, stydlivě odpoví Non-chachi ,,Takže žáci, seznamte se! Tato dívenka se jmenuje-e,, učitelka se rychle zeptá dívky na jméno ,,Jmenuje se Nen-chachi a bude k nám chodit do třídy,, ,,Nene paní učitelko, já se jmenuji Non-chachi..,, ,,Pardon, omlouvám se tak se tu u nás posaď!,, najednou slyší, jak někdo volá její jméno:,, Non-chachi! Non-chachi!,, Non-chachi se ohlédne a ahlédne povědomou tvář! Je to Karl! ,,Karle! Jsem velmi ráda, že,, ,,Ale ale, přece jen jsi nová, ale přece hned první den nebudeš vyrušovat!,, ,,Velmi se omlouvám paní profesorko!,, PO ŠKOLE: ,,Ty ani nevíš, jak jsem ráda, že spolu sedíme ve třídě!,, No já jsem rád ještě víc! Hele?,, ,,Ano?,, odpoví vystrašeně Non-chachi ,,Ehm, nechtěla bys dneska někam dneska zajít? Například do cukrárny?,, ,,Ano móóc ráda,, ,,Takže domluveno? Dneska ve 4 u cukrárny,, ,, Měj se,,


Non-chachin nástup do nové třídy.

8. února 2013 v 21:01 | Anne-thai |  Tajemné srdce
Non-chacin je dívenka z poměrně bohatých mravů, protože její maminka pracuje jako tlumočnice a její tatínek jako bankéř v jedné z poboček hlavní banky Thajska. Je ráno. Non-chachi se probudí a vidí budík, který jako obvykle leží na jejím dubovém psacím stole..Pomyslí si: ,,ÁÁÁCH! TO UŽ JE TOLIK HODIN?!...TO MI TEDA KRÁSNĚ ZAČÍNÁ DEN!..,, střelhbitě se oblékne, vyčistí si své bělounké zuby, čapne svačinu a pro jistotu se ještě podívá na číslo jejího školního autobusu. Poslední jede za 3 minuty! Zabouchne dveře a rychle si přivolá výtah jenže ten jak naschvál nejede! Bere schody trojstupem, jenže když zdolává poslední schodistě, zakopne a slítne přímo před hlavní vchod. Najednou uvidí jakoby postavu..shlíží jí od nohou nahoru a v tom najednou uvidí obličej! Krásný a velmi pohledný mladík jí povídá: ,,Vstávej t vozembouchu..kam tak spěcháš?!,, ,,Na školní autobus..,, odpoví Non-chachi stydlivě ,,Na autobus? V tuhle hodinu? Nařiď si hodinky! zasmějě se mladík ,,Jak, že se vlastně jmenuješ?,, ,,Já jsem Non-chachi Mongorejová, jak sis asi mohl povšimnout jsem tu nová..ty se jmenuješ jak? váhavě se zeptá Non-chachi ,,Já jsem Karl Berger..z mého jména je jisté, že zdejší nejsem a také je to pravda. Jenže rodiče se sem museli před pár lety přestěhovat kvůli práci.,, ,,Právě nám odjel POSLEDNÍ autobus !,, ,,Nebój..odvezu tě,, odpoví Karl ,,Děkuji jsi moc hodný a jsem ti nesmírně vděčná!,, PARKOVIŠTĚ: ,,Jsem velmi ráda, že jsem tě poznala Karle,, ,,Myslíš si snad, že já za to nejsem rád?..,, ,,No to právě jsem si nebyla jistá..,, AUTO: ,,Karle?..Ehm..kdy naposledy opravovali školní příjezdovou cestu?,,..,,To nevím..myslím, že v minulém století,, Oba mladí se začnou smát na celé kolo..,,Vystupovááát!,, zavelí Karl a Non-chachi se odpoutá..,,Děkuji za svezení pane řidiči!,, ,,Hele Non-chachi sejdeme se po škole ve vestibulu ano?,, ,,Ááno..pomyslí si:,,sice vůbec nevím jaký to má význam, ale vyhovím mu..,, ..TO BE CONTINUED..

Úvod do příběhů Tajemného srdce

8. února 2013 v 20:00 | Anne-thai
Příběhy Tajemného srdce se odehrávají na území Thajského hlavního města Bangkok. Dívenka jménem Non-chachi je jako nová na zdejší škole. Její nástup si už, ale přečtěte v následujících článcích.